wz

Stránka o vodních želvách aneb želvy v akci.

      Úvod   Před koupí želvy   Novinky   Ubytování   Nemoce   Potrava    Ochrana želv   Návštěvní kniha   Galerie   Odkazy   Konkrétní druhy želv   Ankety   Zajímavosti   Kolik toho víte o želvách?   Anatomie   Výstavy  

Anatomie želv:

kostra želvy
Lebka:
Lebka želvy je velice pevná dokonce nejpevnější z plazů. Jedno z mála pohyblivých míst prakticky jediné je skloubení dolní čelisti. Většina vodní želv si při jídle potravu trhá předními končetinami a pomocí rohoviny,kterou má místo zubů.Aby ji pomocí relativně velkého jazyka vcelku spolkla. Dále se v jejich lebce nachází Jakobsonův orgán, který jim zlepšuje čich. Funguje tak, že zvířata nabírají na špičku jazyka pachy, které se přenesou do ústní dutiny a tam v Jakobsonově orgánu budou analyzovány. Pro želvy je ještě výhodnější díky tomu, že Jakobsonův orgán ústí přímo do nosní dutiny, takže vzorky získávají jen za pomoci dýchání. Ve vodě potom želvy přijímají vodu nosem dovnitř a ústy ji zase vyplaví ven,tak má želva čichem stále přehled co je ve vodě.

Plíce
Plíce jsou umístěny pod karapaxem želvy. Přesnější umístění se liší podle druhu želv. Krunýř nedovoluje expanzi plic při nádechu, proto ventilace plic probíhá díky dvěma proti sobě působícím plošným svalům a pohybu hrudních končetin. Kontrakce způsobí zmenšení objemu plic a tak k vytlačení vzduchu, při výdechu. Objem plic se tedy mění na základě tlaku a tahu plošných svalů.

Krunýř
Krunýř má dvě části břišní plastron a zádovou karapax. Na boku jsou spojeny užším nebo širším kostním můstkem (podle druhu želvy). Skládá se ze dvou vrstev, spodní tvoří páteř a propojené ploché kosti, obsahující v sobě žebra a okrajové kosti tvořící okraj krunýře. Všechny tyto kosti jsou spojeny švy. Na tomto kostním základu je druhá vrstva tvořena z rohovinových štítků (to co vidíme jako krunýř). Štítky neodpovídají postavení kostí pod nimi.

typy končetin želv
A - suchozemská želva rod Geochelone B1 - vodní želva rod Graptemis B2 - vodní želva Chelus fimbriatus C - mořská želva
Končetiny želv:
Podle typu želvy se také liší její končetiny, protože je mají uzpůsobené na něco jiného. Suchozemské želvy (obrázek A) je mají uzpůsobené, aby mohli hrabat a pohybovat se na souši. U vodních želv (obrázky B1 a B2) zůstaly zachovány prsty, protože se želvy také občas pohybují po souši, ale mezi nimi má želva plovací blány, kvůli častému pobytu ve vodě. Mořské želvy (obrázek C) dokonce nemají vůbec prsty, protože se jejich končetiny přeměnili na něco podobného pádlu. Všechny samičky želv mají zadní končetiny uzpůsobené, aby mohli vytvořit jámu pro snášení vajec.
Věděli jste, že se želva sloní stala symbolem Galapág? Tyto stránky jsou validní podle HTML validátoru v HTML 4.01 Transitional a jejich autorem je Liska11.